Chemické složení materiálu

OCEL je slitina železa s uhlíkem (do 2,14%) a doprovodnými prvky (Mn, Si, P, S, Cu), které se dostaly do oceli při výrobě. Kromě těchto doprovodných prvků obsahují některé oceli úmyslně přidané prvky, tzv. přísadové prvky, jako Cr, W, Mo, V, Ni aj. Ocel na výrobu spojovacího materiálu - maximálně 1,5% C.

nelegované a nízkouhlíkové oceli

Podle normy DIN 17 111 s obsahem C méně než 22% jsou požívány na výrobu šroubů a matic nižších pevnostních tříd.

uhlíkové oceli Podle norem DIN 1654 oceli k tváření za studena, DIN 17200 oceli ke kalení a popuštění, DIN 17210 oceli k cementování. Mohou být rozděleny do tří skupin:

Kvalitní s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,045%
Vysoce kvalitní s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,035%
K tváření za studena s obsahem C…0,35%, P a S…max. 0,035%, mají speciální charakteristiku k tváření za studena.

slitinové (legované oceli)

Podle norem DIN 1654 oceli k tváření za studena, DIN 17200 oceli ke kalení a popuštění, DIN 17210 oceli k cementování. V této skupině ocelí se procento obsažených prvků (které se normálně vyskytují ve škodlivém procentuálním zastoupení, nebo jsou některé zbytečně obsaženy, jiné zase chybí), upravuje tak, abychom dosáhli charakteristických vlastností: výborné mechanické vlastnosti, lepší odolnost vůči korozi, vůči vysokým či nízkým teplotám.

Uhlík (C): Je nejdůležitější složkou - ovlivňuje především mechanické vlastnosti. Pro výrobu spojovacích prvků se používá maximální množství 0,5%. Se zvyšováním obsahu uhlíku se zvyšuje pevnost, ale snižuje se tím tvárnost za studena. Ocel s obsahem uhlíku od 0,3% může být dále zušlechťována.

Nikl (Ni): Zvyšuje prokalitelnost, odolnost vůči nízkým teplotám, antimagnetickou odolnost. V kombinaci nejméně 8% Ni s 18% Cr dostaneme austenitickou podobu nerezová oceli v kvalitě A2.

Chróm (Cr): Také zvyšuje odolnost a pevnost. Minimální množství je 12,5% pro to,aby byla ocel kvalifikována jako nerezová.

Molybden (Mo): Zvyšuje pevnost a zároveň snižuje popouštěcí křehkost. Je-li přidáno 2-3% Mo do ocelové slitiny s obsah 18% Cr a 12% Ni, zvýší se tím prudce odolnost vůči korozi. Tento druh austenitické nerezové oceli je označován A4.

Mangan (Mn): vyskytuje se stejně jako Si, P, S, většinou jako nečistota. Přidáním Mn se zvýší pevnost, odolnost proti opotřebení, ale stane se tím ocel křehčí při popouštění.

Titan (Ti): je používán ve formě karbidu proti mezikrystalové korozi u nerezových ocelí. Prvky jako niob (Nb) a tantal (Ta) způsobují stejný efekt.

Bor (B): je novinkou v technologii výroby ocelí pro spojovací materiály. Pouze velmi malé množství (0,002-0,003%) již zlepšuje prokalení. Aplikace borem upravených ocelí je stále oblíbenější při výrobě spojovacích prvků tvářených za tepla i za studena.

ocel k cementování

Je používána pro součásti velmi namáhané v průřezu i na povrchu. Obsahují relativně nízké procento uhlíku (C od 0,06 do 0,2%), který je přidáván během tepelného zpracování. Pevnost jádra je poměrně nízká, ale vysoká houževnatost. Tvrdost cementované vrstvy po zakalení a popouštění je HRC=62. Tento typ oceli je používán při výrobě samořezných šroubů, šroubů do plechu, univerzálních vrutů atd.

nerezové oceli

viz. chemické složení nerezových materiálů


NABÍZÍME




Reklama na internetu eBRÁNA s.r.o. Tvorba www stránek eBRÁNA s.r.o.